Život je jako matematika

Je to dneska přesně měsíc, co jsem psala svou maturitní slohovou práci, bylo to přesně 8.4. a i když stále nevím výsledné hodnocení, chtěla bych se podělit o nějakou tu myšlenku. Asi bych se měla spíš jít učit, než trávit čas na Signálech, protože být 16 dní před maturitou ve stavu, kdy o některých otázkách některých předmětů nemám vůbec šajnu, není moc pozitivní zpráva, ale tak... s pomocí Boží... to snad nějak dobře, nejlépe výborně dopadne.

Svou maturitní slohovku z češtiny jsem psala na téma: Tajemství úspěchu v životě člověka není dělat to, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme. Máloco by mohlo být pro mě lepším tématem, protože tohle je citát, se kterým se můžu plně ztotožnit. Forma měla být zamyšlení, což je taky to nejlepší, co mě mohlo potkat, a tak jsem celkem na čtyřech stránkách textu víceméně vyjádřila svůj životní postoj. Odjakživa mě víra vede k názoru, že v životě má všechno svůj smysl a že existuje Někdo, kdo nám tu naši životní cestičku jakýmsi, obšas záhadným způsobem, umetá vpřed. Možná jsem to během té slohovky trochu přehnala s upřímností a otevřeností, ale každopádně se nestydím za to, že i Bůh dostal v mé slohovce prostor, i když to našim povětšinou ateistickým profesorům nemusí být zrovna po chuti.

Ale abych se dostala  k tomu, proč jsem v úvodu přirovnala život k matematice. Ovlivněna maturitou z matematiky, mě během těch 4 hodin aktivního tvůrčího myšlení a psaní napadlo, že náš život je vlastně jedna taková krásná rovnice s parametrem. Těm, kteří mají to štěstí, že jim tento pojem ještě, a nebo už nic neříká, osvětlím, že se jedná o rovnici, kde kromě neznámé x, nachází se ještě parametr, obvykle označován t, z který dosazujeme čísla. No a podle toho, co dosadíme, nám pak vyjde, popřípadě nevyjde žádaná proměnná x. A v životě je tomu tak stejně. Máme svou životní rovnici a snažíme se v ní dojít nějakého úspěšného konce, nalést tedy jakýsi smysl života. A tak si každý může dosadit za ten parametr t to, co se mu zdá jako nejvhodnější, na čem by bylo možno ten život postavit. Zvolíme-li t nevhodně, pak dostaneme výsledek typu 0=1 a kořenem rovnice je pak z matematického hlediska množina prázdná. Pro daný parametr prostě nemá rovnice smysl. A určitě nikdo nechce stavět život na něčem, co nedává smysl. Pak je vhodné hledat, co jiného by mohlo být tím parametrem, pro někoho to třeba může být rodina, přátelé, zdraví, úspěch, a vůbec cokoli. A tak prožíváme život v závislosti na onom parametru, více či méně mu podřizujeme život, a pokud to nebyla volba zcela mimo mísu, můžeme objevit že nějaké to řešení x vyšlo, otázkou zůstavá, zda je tento výsledek správný. Občas může být řešení trochu krkolomné, odmocniny, desetinná čísla a tak, ale ani to nemusí být špatně.

Ovšem já mám dojem, že už jsem objevila, co by mohlo být tím nejvhodnějším parametrem t, co za něj dosadit. Oním parametrem určujícím život je Bůh. Jen s Parametrem s velkým P vyjde ve výsledku výraz 0=0, což matematicky znamená, že řešením jsou všechna reálná čísla, nezávisle na tom, co je tím x, které řešíme. Tudíž aplikací na život zjistíme, že ať už budeme řešit jakýkoliv životní problém (=rovnici), díky správnému Parametru nám vždy vyjde řešení. A co je nejdůležitější, jen s Bohem dává každá rovnice smysl.